Written by Ilona Rejzková, Zatloukalová

Nad vzkazy návštěvníků….

Jeden z průvodců se sice nechal slyšet, že vojáci ve střílnách stříleli vtipy. Jestli ale někdo v areálu Bastionu I a podzemí do postupujících kolon turistů zhusta pálil kartáče ostrovtipu, tak to častěji sami návštěvníci. Ačkoliv nejmenovaná průvodkyně pilná jako včelka místo do minové poslala návštěvníky do medové chodby a její kolega dal turistům návrh, jaký se neodmítá. „Buďto půjdete beze mne, nebo sami.“

Jedna paní, patrně ovlivněná reklamní kampaní nejmenované komerční stanice, si při nákupu magnetek poručila tu s pevností Boyard. Jiný turista zase poznamenal, že tady to je jak u Harryho Pottera v Bradavicích. Bohužel k dokonání této iluze nám nástupiště 9 a ¾ stále schází a scházet bude i nadále. Není totiž součástí žádné z příloh námi podávaných grantových žádostí.

Obrazotvornost návštěvníků jitřilo ale také lapidárium soch z dílny Matyáše Bernarda Brauna a jeho následovníků. Zejména socha, která posloužila jako druhotný zdroj písku na mytí nádobí. V odpověď na dotaz průvodce, „Kdo si myslíte, že ji poškodil“ během … toho festivalu zaznělo nejisté „Metalisti?“ Jiný turista naopak měl pro skutečného vandala pochopení, když uznal, že „paní asi neměla myčku“. Další naopak nešetřil slovy uznání, když prohlásil, že „ta paní je dobrá, když to oškrabavála tak dlouho, že z toho vznikla socha.“ S ještě odvážnější hypotézou ale přišla nejmenovaná blondýna. Tvrdila, že „tomu muži vydloubli oči a připoutali ho na řetěz, protože oplodňoval neplodné ženy“. Daleko od pravdy nebyla ani jiná dáma, tázající se: „co to tady máme za mučící nástroj“ a ukazovala přitom na mandl.

Jestli nás ale někdo letos úplně odboural, tak paní zjevně zpracovaná konspiračními weby. Pokladníkovi se svěřila: „Já znám to tajemství, že tu vede cesta až do Hradce, ale nebojte se, já to vaše tajemství neřeknu.“ Jak by vojenští inženýři postavili přes dvacet kilometrů dlouho chodbu pod úrovní spodní vody, jsme se od ní už nedozvěděli. Stejně jako to, proč by obléhatelům Josefova takhle složitě chystali zadní vrátka do další pevnosti. Obojí už zřejmě navždy zůstane zahaleno závojem tajemství…

Závěrem podotkněme, že jsme vděční za to, že se v návštěvní knize vyskytují povzbudivé vzkazy, že „prohlídka se mi moc líbila a že jsem se moc nebál“. Od nikoho to ale nemělo takovou váhu jako od Ignáce (Pábila?). I když přihlédneme k tomu, že Fantômas podzemí navštívil celkem pětkrát, z toho třikrát během jednoho dne.