Proč vlastně pevnostní město v Josefově vzniklo?

Konflikty doprovázejí lidstvo od nepaměti a ani zdejší krajině se nevyhnuly. Pruský král Fridrich II. viděl v nástupu Marie Terezie, tedy ženy na trůn, příležitost, jak legitimitu rakouské monarchie zpochybnit a nárokovat si území habsburského mocnářství. Během slezských válek s pruským nepřítelem jsme přišli o dříve nám patřící Slezsko a Kladsko.

Tam byly umístěné pevnosti, které poskytovaly zázemí rakouskému vojsku a chránily tak životy našich předků. Pruské vpády pokračovaly až do Čech a přinutily Josefa II. přemýšlet nad tím, jak zabránit rekvírování potravin, dobytka, vypalování domů a dalším službám, které si nepřátelé vynucovali na českém obyvatelstvu. Hranice monarchie se tak posunuly na jih a bylo potřeba je opevnit. Výstavbě Josefova předcházely politické dohady o umístění zbrusu nového a také nákladného obranného systému. Dokonce se s výstavbou ve zdejším prostředí vůbec nepočítalo a bylo rozhodnuto zmodernizovat
opevnění města Hradce Králové. Od zahájení modernizace roku 1766 se však postupně zjistilo, že hradby okolo Hradce Králové neměly na obranu hranic takový efekt, jak se očekávalo. Hradecká posádka nedokázala zabránit drancování Prusů v pohraničí a tak Josef II. na základě doporučení italského architekta Pellegriniho nakonec rozhodl o další stavbě v severnější lokaci, tedy nedaleko města Jaroměře.

 

Jaké jsou další klíčové momenty v historii pevnosti?

Roku 1780 císařská komora odkoupila od majitele knížete Jana Václava z Paaru vesnici Ples i s přilehlým okolím, rozkládajícím se na strategicky významném návrší nad řekou Metují. Obyvatelům území bylo nařízeno se vystěhovat, aby zde podle návrhu francouzského stavebního inženýra a polního podmaršálka Claude Benoît Duhamel de Querlonda mohlo za přísného utajení vzniknout pevnostní město. Základní kámen pevnosti byl položen 3. října 1780. Po sedmi letech výstavby byl složitý fortifikační komplex předán vojsku do užívání a byl připraven k obléhání. Ovšem ani pak stavba neutichla. Práce pokračovaly na obranném podkopovém systému, brdecké tvrzi a vojenských prachárnách a městských studní. Vznikala civilní zástavba. Například kostel Nanebevstoupení Páně vznikl mezi roky 1805 až 1811, nové radnice se město dočkalo až v roce 1884. Roku 1793 bylo město na počest císaře Josefa II. přejmenováno Františkem II. na Josefov.

Za napoleonských válek byl opakovaně uváděn do pohotovosti, ale neuplatnil se jinak než jako vězení pro zajaté francouzské vojáky. V roce 1866 byla pevnost nejblíže dobývání v celé své historii. Pruská vojska opět vpadla na naše území a pokračovala na jih. Útočníci však Josefov obešli tak, aby je zdejší posádka nemohla nijak ohrozit. Statut pevnosti si Josefov udržel až do roku 1888. Na přelomu 19. a 20. století se začalo s bouráním hradeb a pevnostních bran. Měšťané doufali, že zbouráním vnějších zdí se město dočká rozmachu průmyslu a obchodu, stejně jak se stalo v Hradci Králové. Nakonec se ale většina prvků zachovala pro budoucí pokolení.

Mnohonárodnostní ráz pevnostního města ještě víc zdůraznila 1.světová válka. Během ní vznikl za hradbami velký zajatecký tábor pro ruské vojáky zajaté na východní frontě. V 2. světové válce posloužilo město Wehrmachtu. V roce 1948 se Josefov stal součástí města Jaroměře a v roce 1971 byl vyhlášen městskou památkovou rezervací. Víc než 2. světová válka však tvář pevnostního města poznamenala okupace sovětskými vojsky (1968-1991). Na Bastionu I, kudy se nyní vstupuje na prohlídkovou trasu podzemím, byl od roku 1968 zřízen Autopark a v kasematech, které původně sloužily pro ubytování vojska, se garážovaly sanitky.

Novinky z josefova