Proč vlastně pevnostní město v Josefově vzniklo?

Konflikty doprovázejí lidstvo od nepaměti a ani zdejší krajině se nevyhnuly. Nezabránil tomu ani předvídavě uvažující císař Karel VI., který se budoucím dobyvatelským choutkám okolních vládců snažil předejít již za svého života. Tušil totiž, že pokud po sobě nezanechá mužského dědice, může to vést k rozsáhlým problémům. Dědické nároky své nejstarší dceři pojistil už čtyři roky před jejím narozením dokumentem zvaným Pragmatická sankce (1713). Tato listina zaručovala jak nedělitelnost habsburského mocnářství, tak v případě vymření mužské linie nástupnictví ženské větve rodu.

Pruský král Fridrich II. Pragmatickou sankci nejprve uznal, ale záhy po smrti Karla VI., nárok Marie Terezie na trůn zpochybnil. Viděl v jejím nástupu příležitost, jak si nárokovat kus území – bohaté, lidnaté a strategicky výhodně položené Slezsko. Zisk Slezska totiž byl nutným předpokladem pro jeho další nepřátelské výboje. Marie Terezie sice tehdy svá práva uhájila, ale během slezských válek (1740-1745) s pruským nepřítelem přišla o Horní Slezsko a Kladsko.

Tam byly umístěné pevnosti, které poskytovaly zázemí rakouskému vojsku a chránily tak životy našich předků. Pruské vpády pokračovaly až do Čech a přinutily Marii Terezii přemýšlet nad tím, jak zabránit rekvírování potravin, dobytka, vypalování domů a dalším službám, které si nepřátelé vynucovali na českém obyvatelstvu. Hranice monarchie se posunuly na jih a bylo potřeba je opevnit.

Výstavbě Josefova předcházely politické dohady o umístění zbrusu nového a také nákladného obranného systému. Původně se stavbou ve zdejším prostředí vůbec nepočítalo a bylo nejprve rozhodnuto zmodernizovat opevnění měst Hradce Králové a Olomouc. Zkušenosti ze Sedmileté války (1756-1763) a „bramborové“ Války o bavorské dědictví (1778-1779) ale nakonec potvrdily, že na to, aby bránily Prusku a jeho spojencům v rozvíjení útočných operací a drancování pohraničí, stojí Hradec Králové a Olomouc příliš ve vnitrozemí.

Dalším důvodem, který zřejmě přispěl k finálnímu rozhodnutí vybudovat nový obranný systém právě zde, nedaleko Jaroměře, byla funkčnost takzvaných Lacyho valů proti nepřátelskému tažení. Od pevnosti Hradec Králové směrem ke Krkonošům byl zabezpečen pravý břeh Labe pomocí mohutných polních opevnění. 

Jaké jsou další klíčové momenty v historii pevnosti?

Na základě rozhodnutí Josefa II. o výstavbě nové pevnosti roku 1780 císařská komora odkoupila od majitele knížete Jana Václava z Paaru vesnici Ples i s přilehlým okolím, rozkládajícím se na strategicky významném návrší nad řekou Metují. Obyvatelům území bylo nařízeno se vystěhovat, aby zde podle návrhu francouzského stavebního inženýra a polního podmaršálka Claude Benoît Duhamel de Querlonda mohlo za přísného utajení vzniknout pevnostní město.

Základní kámen pevnosti byl položen 3. října 1780. Po sedmi letech výstavby byl složitý fortifikační komplex předán vojenskému zemskému veliteli v Čechách do užívání a byl připraven k obléhání. Ovšem ani pak stavba neutichla. Práce pokračovaly na obranném podkopovém systému, brdecké tvrzi, vojenských prachárnách a městských studní. Podle osidlovacího patentu vznikala civilní zástavba. Například kostel Nanebevstoupení Páně vznikl mezi roky 1805 až 1811, nové radnice se město dočkalo až v roce 1884. Roku 1793 došlo k přejmenování města z původního názvu Ples na Josefov.

Za napoleonských válek byla pevnost opakovaně uváděna do pohotovosti, ale neuplatnila se jinak než jako vězení pro zajaté francouzské vojáky. V roce 1866 byl Josefov nejblíže dobývání v celé své historii. Pruská vojska opět vpadla na naše území a pokračovala na jih. Útočníci však obranný komplex obešli tak, aby je zdejší posádka nemohla nijak ohrozit. Statut pevnosti si Josefov udržel až do roku 1888, i po zrušení zde ale stále sídlila vojenská posádka. Na přelomu 19. a 20. století se začalo s bouráním hradeb a pevnostních bran. Měšťané doufali, že zbouráním vnějších zdí se město dočká rozmachu průmyslu a obchodu, stejně, jako se stalo v Hradci Králové. Nakonec se ale většina prvků zachovala pro budoucí pokolení.

Mnohonárodnostní ráz pevnostního města ještě víc zdůraznila 1. světová válka. Během ní vznikl za hradbami velký zajatecký tábor pro ruské vojáky zajaté na východní frontě. V té době vzniklo i nové oddělení vojenského hřbitova. V 2. světové válce využíval některé z budov Wehrmacht. V roce 1948 se Josefov stal součástí města Jaroměře a v roce 1971 byl vyhlášen městskou památkovou rezervací. Tvář pevnostního města poznamenala také okupace sovětskými vojsky (1968-1991). Na Bastionu No. I, kudy se nyní vstupuje na prohlídkovou trasu podzemím, byl od roku 1968 zřízen Autopark a v kasematech, které původně sloužily pro ubytování vojska, se garážovaly sanitky.

Novinky z josefova