Spolupráci s partnerskou pevností v polském Klodzku naše organizace spravující turistický areál Bastion I a podzemí v Josefově navázala již v roce 2016, kdy jsme společně začali připravovat projekt „Pevnosti bez hranic“. Ten byl zaměřený na propagaci obou památek a doplnění prohlídkové trasy v Josefově o audiovizuální prvky.
Projekt Pevnosti bez hranic se zabývá provázáním dvou fortifikačních památek na základě společné historie za účelem rozvoje cestovního ruchu. Na české straně hranice je to pevnostní město Josefov, na polské straně pevnost Kladsko. Náplní projektu je zvýšení zájmu o obě turistické oblasti, zatraktivnění a obohacení stávající turistické trasy a expozice v Josefově, prezentace společných bodů historie, výměna zkušeností a posílení soudržnosti památek a kulturních hodnot. Projekt byl podpořen v rámci Programu, který je spolufinancován z EFRR.
A proč právě toto partnerství? Obě místa spojuje navazující historie. Během válek o rakouské dědictví získal pruský král Fridrich II. kladské hrabství a téměř celé Slezsko. Pruské království tedy mohlo využívat kladskou pevnost jako nástupní místo ke vpádům do Čech. To byl důvod ke vzniku pevnostního města Josefov, jehož úkolem byla ochrana nově vzniklé hranice proti vpádům nepřítele.
10. srpna se v Klodzku konala událost „XIV Dni twierdzy Klodzko“. Josefovští v hojném počtu dorazili podpořit partnerskou pevnost v historických kostýmech. Naše řady posílila i průvodkyně, která provádí návštěvníky v josefovském podzemí v polštině, tudíž jsme neměli žádné obavy z jazykové bariéry.
Další josefovská organizace – Klub Vojenské Historie Josefov – se akce účastní pravidelně již několik let společně s dalšími vojenskými jednotkami, aby v bitvě o kladskou pevnost připomněli události roku 1807.
Naším úkolem ale nebylo rozšiřovat řady vojáků v historických kostýmech, kteří se o čtvrté hodině utkali během nezapomenutelné podívané s vůni hořícího střelného prachu v krvavé bitvě, ale poklidně reprezentovat měšťanskou a civilní módu. Při procházce pevností i městem se mnozí kolemjdoucí zastavovali a fotografovali se s našimi dámami v honosných šatech, se služkami i děvečkami. Dámy se vydaly do města korzovat ve skupinkách nebo za doprovodu manžela či bratra, jak se na tehdejší poměry slušelo.
Ve městě nás moc zaujaly rozsáhlé bleší trhy, nejokázaleji působící šlechtičně v honosných šatech podnikavá prodejkyně hned nabízela peněženku. Prohlédli jsme si vojenské ležení na hradbách, kde jsme narazili na spřátelenou habsburskou jednotku, která nás mile pohostila. Obešli jsme stánky mezi hradbami a navštívili také muzejní expozici, která byla od minulé návštěvy obohacená o nespočet zajímavých prvků. Jedním z nich byla věrohodná imitace hořícího krbu, která by vnesla dojem, že obyvatelé si před chvílí jen na moment odskočili i do našich ubytovacích kasemat pro dělostřelce.
Po několika hodinách strávených v kostýmech za horkého počasí nás čekala ještě odpolední komentovaná přehlídka na nádvoří takzvaného Donjonu. Opět jsme neušli hledáčkům mnoha fotoaparátů. Poté jsme se už převlékli do svých civilních šatů a bylo nám jasné, že od té chvíle už po fotografii s námi už nikdo toužit nebude. S polskými přáteli jsme ještě během večeře probrali situaci na našich památkách a domluvili se na dalších krocích naší spolupráce. Poté jsme se plni příjemných zážitků a obohaceni o nové poznatky vrátili zpět do našich domovů na druhé straně hranice
